Krok-

Velkým tématem služeb občanského sdružení Krok je rodina. Nemalou ambicí všech služeb je pozitivní změna života klientů. Dne  7.12.2011 od 10,00 hod do 17,00 hod otevíráme symbolicky dveře pro širokou veřejnost. Na Agentuře pro občany bude příležitost vidět, kde a jak nezisková organizace  Krok řeší problémy a nabízí pomoc. Cokoliv se v rodině stane, působí na všechny členy rodiny a pozitivně nebo negativně ovlivňuje jejich osudy. Problémy potkávají každého z nás. Ne vždy jsme připravení vidět řešení, mít odvahu, sílu, schopnosti nebo vědomosti. Do spektra našich služeb patří například programy rodičovských zručností pro maminky těch nejmenších, ale i skupiny pro mámy, které trápí problémy jejich velkých dětí, skupiny pro muže, ale i rodinná setkání. Provázíme děti i rodiče úskalím změn, konfliktů a rozchodů. Klient přichází, když hledá řešení. Přichází se poradit a dostává možnost využít základního sociálního poradenství, odborného sociálního poradenství v občanské poradně, ambulantního  poradenství v problematice  drog a  závislostí, právního poradenství, poradenství pro rodiny při výchově, partnerských a vztahových problémech. Krok také nabízí léčbu závislostí v terapeutické komunitě s navazujícím programem následné péče. Dalším okruhem jsou aktivity v prevenci rizikového chování vedoucího ke drogám a kriminalitě. Zde využíváme zkušenosti a metody, které jsme ověřili při řešení širokého spektra problémů našich klientů.  A to už jsou pořádně otevřené dveře pro naše klienty. „Smyslem práce v Kroku je posílit klienta, aktivizovat jeho zdroje, pracovat na dopadu událostí na další život klienta a jeho rodiny.  Propojení s místem naděje v nový život, objevování  a posilování zdrojů klienta ke změně a podpora na cestě k uskutečnění  této změny“ zdůrazňuje ředitelka Kroku, Hana Čamlíková. Na akci Krok otevírá dveře, představíme jednotlivé programy formou prezentací a besed.  Na 13,00 hodin zveme odbornou veřejnost na seminář o možnostech zvládání zátěže – jak  se v zátěži postarat o sebe, porozumět a pomoct klientovi zvládat jeho zátěžové situace. Chceme také prezentovat přesahy naší práce, spolupráci s dalšími organizacemi, především v programu Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Stěžejní část této služby tvoří práce v terénu, a to sociální asistence v rodinách. Sociální pracovníci asistují při vedení domácnosti, výchově a vzdělávání, rodinných a rozvodových úskalích, podporují rodinu při překonávání vyhrocených situací, v zájmu dětí a jejich dalšího vývoje. V prostředí Agentury jsou nabídky pro řešení sociálních problémů, ale i společné aktivity pro děti a rodiny, dílna pro rozvoj domácích dovedností s nabídkou šití, tvoření zajímavých řemeslných výrobků, nebo vaření. Součástí akce bude i prezentace těchto výrobků. Můžete si přijít vybrat a podpořit tak naši další činnost.                                                                                                                       H. Čamlíková

Bývaly doby, kdy se ženy scházely, aby si předávaly ženskou moudrost a ženská tajemství, aby se učily o ženské síle, o posvátnosti ženského těla a jeho cyklů spojených s přírodou. Je něco co si mohou i dnes ženy navzájem dát? My všechny potřebujeme být součástí ženských kruhů.  Potřebujeme místo a společenství, které by nás ženy posilovalo, podporovalo nás v našem vlastním, ženském způsobu existence, pomáhalo nám chápat ženské hodnoty, pomáhalo nám procházet důležitými obdobími ženského života. Dnes nám ženám tento prostor chybí, ač si to mnohdy neuvědomujeme.  Bez zrcadla ženských skupin můžeme často ztratit spojení se svojí ženskou duší, se svojí intuicí, tvořivostí, citlivostí, nebo jim začneme přikládat menší hodnotu, než rozumu, úspěchu a výkonu. V kruhu žen můžeme být opravdu samy sebou, nemusíme nic předstírat. Ženské role, další velké téma, jsou většinou v našich životech pevně dány.  Ale mohou být místem různých frustrací a nepohodlí.  Mýtus jaká má být správná žena, matka, manželka, dcera,  může být zdrojemvelkých nejistot a zklamání. Na našich ženských skupinách se nám daří vytvářet mimořádné společenství žen. Matky, dcery, babičky, sestry, kamarádky, které se navzájem nesoudí ale chápou, nezpochybňují ale podporují, cítí se v bezpečí, a tak někdy pláčou a taky se hodně smějí. Učí se navzájem pomocí svých zkušeností, spojují se na základě stejnosti a rostou na základě různosti. Moc se nám povedla letošní říjnová ženská skupina – Matky a dcery. Byla zaměřena na komunikaci mezi ženami a taky na naslouchání, kde se nacházíme, co řešíme a jak dál. Rádi bychom vám předali aspoň trochu tuto výjimečnou atmosféru pomocí textů, výstupů a fotek. Potěšte se s námi. Mgr. Hana Čamlíková  

Výchova představuje náročný úkol, který není možné zvládat bezchybně, naopak je důležité, abychom se poučovali z chyb a čerpali z nich podněty pro další výchovu. Velikonoční svátky jsou především významným křesťanským svátkem a současně krásnou lidovou tradicí. Přesto, že je náš vztah k těmto svátkům různý, projevujeme péči k domácímu prostředí, zkrášlujeme jej, uklízíme, chystáme se na návštěvu blízkých. Nakupujeme dobroty, vaříme, pečeme. Projevuje se naše typická pohostinnost, smysl pro tradice, nebo třeba jenom chuť přivítat jaro a nastupující teplo a slunce. Na velikonoční pondělí svátečně oblečené děti s tatínky, pak chlapci a skoro chlapi chodí za pomlázkou, chodí po návštěvách, přejí, veršují a vyplácejí. A domácí mají radost, chtějí pohostit koledníky z celého srdce. Vajíčka vařená, čokoládová, koláčky, chlebíčky a co na pití? Kapku vínečka, náprstek vaječného koňáčku, jen trošičku na chuť, jenom pro tentokrát. Pak později potkáváme tyto chlapce rozesmáté, vrávorající, na pokraji opilosti, nebo opilé. Jistě to tak to nikdo nemyslel, ale tímto to obvykle končí. Divíme se, říkáme si, to je hrozné, nebo jiní se usmějí a vzpomenou si na svoje mládí, přece se nic nestalo. Opravdu? Nalévalo se dětem a mladistvým. Myslím, že je důležité jakou zprávu dávají dospělí dětem, když porušují zákon. Kam posunuli hranice, co se může a co ne ve světle současné doby, kdy veřejná kontrola sousedů, známých už nemá takový zásadní význam. Dnes se rodiče musí spoléhat především na sebe, je to jejich zodpovědnost chránit svoje děti. Příběh, který se klidně mohl nebo může stát: Příběh je o dívce, kterou jsem nazvala Zita (jméno vybráno čistě náhodně). Bydlí například v domě na malé vesnici s rodiči, dvěma mladšími bratry, dědou a babičkou. Otec pracuje pro větší firmu, často je na služební cestě, někdy i několik dnů. Máma pracuje třeba na nějakém úřadě a s výchovou dětí jí pomáhají rodiče se kterými bydlí. Babička je báječná hospodyně, děda je pořád ve vinohradě nebo ve sklípku.Víkendy tráví rodina společně, pracují na zahradě, chodí do přírody, sportují. Teď už většinou bez sedmnáctileté Zity. Má svoje zájmy, kamarády, ti jí rozumí podle ní víc než rodiče. Na základce se neučila špatně, máma chtěla, aby šla na obchodní akademii, tam šla, ale nešlo jí to, nejdřív se snažila, pak postupně přestala chodit do školy a vyčítala volbu rodičům. Chtěla být kadeřnicí jako její kamarádka. Zdálo se, že to je dobré řešení. S kamarádkou měly velké plány a velké tajnosti. Občas u kamarádky přespávala, zkoušely si nové účesy. Doma se zavírala do svého pokoje, bratři byli pro ni otravové a odmítala makat, když všichni ostatní kamarádi můžou být venku. Změnila styl oblečení, hádala se, nebo nemluvila. Ukázalo se, že ve škole má velké problémy, bylo jí to líto, slibovala, že se to změní. Omluvili to pubertou. Chvíli to fungovalo. Po čase byli rodiče pozvaní do školy. Zita má neomluvené hodiny, učení ji nezajímá, její chování je podezřelé. Rodiče slíbili nápravu, přece je důležité, aby se Zita vyučila. Když se vrátili domů, dcera doma nebyla. Našli ji u kamarádky, byla opilá, nechtěla s nimi jít domů. To už bylo příliš. Přišly zákazy a kontrola. Rodiče chodili do práce, když byli doma, tlačili na ni. Babička utěšovala Zitu a měla pro ni pochopení, snažila se vyvážit tvrdost rodičů. A tak se Zita naučila v tom chodit. Když rodiče usnuli, utíkala ven. Když na to rodiče přišli, byli vyděšeni. Promluvili si s ní a trochu to zmírnili, aby nemusela utíkat. Přesto to nepomohlo, hledali ji častěji a častěji a kromě toho, že bývala opilá, začala kouřit marihuanu. A tak by to mohlo pokračovat. Může to skončit různě, většinou to skončí špatně. Takové a jiné příběhy vedou k závislosti. Na alkoholu, drogách, automatech. Příběhů jsou stovky, každý klient má ten svůj, v tomto jsem použila kousky příběhů, které možná znáte i vy. Všechny ale končí podobně, rodiče jsou bezmocní, v rodině je příliš zklamání, bolesti, zranění. Rodiče si vyčítají, co udělali ve výchově špatně. Když máme co do činění s mladými lidmi (ostatně, v případě starších to platí také), není nic důležitějšího než trpělivost. Chceme-li být nápomocni, musíme počkat, až nastane vhodná příležitost. Mezitím můžeme s dospívajícími pouze udržovat tak dobré vztahy, nakolik je to možné, a shromažďovat veškeré informace, jež získáme. Tyto informace je  potřeba zprostředkovat vhodným způsobem, ne výčitkami a obviňováním. Mladí lidé se snadno stáhnou, protože si velmi úzkostlivě chrání to, co nazývají svou „nezávislostí“. Autorita jako taková na mladé lidi nedělá dojem. Dovoláváme-li se jí, vede to spíše k ještě většímu neklidu a neochotě poslouchat. Dospívající už není dítě, které bezvýhradně důvěřuje a poslouchá, byť třeba nejdřív odmlouvá, ale cítí, že dospělí to vědí vždycky lépe. Dokonce i v případě dítěte je velmi užitečné vysvětlit, že musí poslouchat, co se mu říká, ne proto, že to tak táta či máma říkají, ale  že rodiče mají povinnost vědět to lépe. Na dospívajícího udělá dojem, podaří-li se nám mu pomoci pochopit, že existují zákony, z nichž vychází nutnost autority a před kterými se musí sklonit i samotní rodiče. Co se týče autority samé, úkol výchovy dospívajících spočívá spíš na jejím udržování než na jejím budování. Nikdo nemůže očekávat, že porozumí myšlení dospívajícího jedince, a tím méně, že se mu podaří je ovlivnit, pokud si neuvědomí, že nejistota je základním rysem tohoto životního období. Charakteristické je nestálé chování, které je jim často vytýkáno. Ve skutečnosti za ně nemohou, přinejmenším ne za nestálost. Jedná se o nevyhnutelný výsledek stavu, v němž se jejich mysl nachází. Mohou rodiče ovlivnit to, jestli budou jejich děti pít alkohol a brát drogy? Týmy zahraničních odborníků prokazují, že rodiče podstatně ovlivňují to, zda budou jejich děti kouřit, pít nebo zneužívat návykové látky. Jako zvláště důležité se ukázaly následující činitele: – Dostatečně silná vazba dítěte na rodinu měřitelná časem, který tráví rodiče s dítětem. – Jasná a důsledně prosazovaná rodinná pravidla, přiměřený dohled a přiměřené prosazovaní kázně. – Schopnost konstruktivně řešit rodinné problémy. Zjistilo se, že dospívající ve věku 18 let, na které rodiče přiměřeně nedohlíželi, měli 2x častěji zkušenost s nelegálními drogami. Zkušenost s  nelegálními drogami také 2x častější v rodinách, kde se důsledně neprosazovala  pravidla. U dospívajících ve věku 15 let, s nimiž rodiče trávili málo času, byla zkušenost s nelegálními drogami 3x častější. V rodinách, kde se nedařilo zvládat konflikty, se u dětí

Čechům alkohol chutná, závislých stále přibývá, závislých stále přibývá  „Dříve jsme měli zhruba 300 tisíc lidí závislých na alkoholu. Dnes je jich až 700 tisíc. Přitom mužů je dvakrát víc než žen, ale ženy je rychle dohánějí,“ říká doktor Petr Popov, primář oddělení pro léčbu závislosti Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Každoročně se přímo ze závislosti na alkoholu ústavně léčí asi 30 000 lidí, z nichž 11 000 je hospitalizováno. Je to pouze zlomek z velkého počtu závislých lidí. Slovo alkohol pochází z arabského al-kahal, což znamená jemnou substanci. Je jakýmsi předpisem na relaxaci, kterému rozumí všechny kultury světa. Je to droga s rozpornými účinkyV jedné minutě v nás vyvolává pocity lásky, která se snadno může změnit v agresivitu a zuřivost. Odstraňuje zábrany a může tak vyvolat problémy. Alkohol musíme považovat za tvrdou, silně návykovou drogu, obzvláště v psychicky těžkých obdobích, kdy se stává berličkou. Její nebezpečnost spočívá v tom, že je všude, je legální a patří k různým rituálům (např. oslavy). Nastala zvláštní doba, kdy není outsiderem ten, kdo pije alkohol, ale ten kdo abstinuje. Platí to především u mládeže. Překvapivě konflikt se společností tedy nemá ten, kdo pije, ale ten kdo nechce pít. Proč se v rodině bavit o alkoholu? Alkohol je tolerovaný v rodinách, to by mohlo být v pořádku. To, co je špatně, je, že chybí jasná pravidla a postoje k alkoholu, které by byly vyjádřeny, prosazovány a především v rodině dodržovány. Například hygienická pravidla jsou jasná a přitom jejich nedodržování nezabíjí. Víme, že děti se učí nejdřív příkladem, opakují to, co vidí, co dělají maminka, tatínek a další velcí lidé, které děti pozorují. Co všechno naše malé děti můžou vidět? Kdyby se vašich dětí ve školce zeptali, co je alkohol? Co se ve vaší rodině o alkoholu dověděli?  Až jsou děti větší, opakují to, co o alkoholu říkají rodiče. Pokud toto povídání scházelo, a rodiče s dětmi nevedou vážné rozhovory a nenastaví jasná pravidla, přijdou jiné vlivy. Od jiných lidí, z filmů v televizi, od spolužáků ze školy, od kamarádů a pak se děti rozhodnou, co si vyberou. Anebo nerozhodnou, prostě se přizpůsobí. Později, když už je dětem jasné, co je alkohol, srovnávají si, co se ví veřejně o alkoholu, co říkají kamarádi o alkoholu, co říká o alkoholu jejich matka, otec, prarodiče, jiní blízcí lidé. A povídá se vůbec doma o alkoholu? A jak?  Mluví se stejně jako o čemkoli jiném?  Jak to může působit na děti? Jaké to může mít důsledky?  Je pravděpodobné, pokud povídání o alkoholu chybělo a rodiče s dětmi nevedou vážné rozhovory a nenastaví jasná pravidla,  že přijdou jiné vlivy. Od druhých lidí, z filmů v televizi, od spolužáků ze školy, od kamarádů a pak se rozhodnou děti, co si vyberou. Anebo nerozhodnou, prostě se přizpůsobí. Dobrou zprávou může být, že přes všechny tyto vlivy na děti, konečné rozhodnutí dětí a jejich zacházení s alkoholem významně ovlivňují rodiče. Je ale potřeba vědět, jak na to. Podívejme se na jiný příklad. Třeba léky. Pro děti může být kontakt s léky velkým nebezpečím, před léky automaticky děti chráníme, jsou uloženy na bezpečném místě z dosahu dětí a ty velmi dobře ví, že léky se předepisují lékařem a maminka a tatínek ví, jak se užívají. Teď mám pro vás hodně otázek a domnívám se, že odpovědi jsou na vás. Pokud rodina ví, že je alkohol pro dítě nebezpečný, jak ho má zabezpečený? Děti rostou a mají aktivní kontakt s alkoholem. Doma? Jinde? Jak na to reagují rodiče? Proberou to a nastaví pravidla? Nijak, pokud není problém? Když je problém, opilost, porušování pravidel, co pak? Pokud problém s alkoholem pokračuje, jak s tím zachází rodina? A když je alkohol silnější než dítě, než rodina, co pak? Když alkohol vyhraje a v rodině je závislé dítě, co to udělá s postoji k alkoholu v rodině? Pokud vám tyto otázky pomohly zamyslet se, máte asi hodně odpovědí. A to je kousek k řešení. A ještě jeden obraz. Vzpomeňte si, jak se bojuje s plevelem nebo se škůdci na zahrádce. Znáte to všichni, musíme se rozhodnout a jednat. Použít to správné řešení a včas. Čím později, tím to může být komplikovanější. Nabízím pár tipů pro rodiče: Povídejte si s dětmi tak často, jak je to možné, a naslouchejte jim. Nedělejte z alkoholu tabu. Rozhodněte se, jak chcete, aby to vaše děti měli s alkoholem. Podle tohoto rozhodnutí nastavte pravidla. Současně promyslete kontrolu a následky při porušování. Buďte důslední. Buďte příkladem svým dětem. Naučte se bavit bez alkoholu, učte to své děti. Pokud máte v rodině problém s alkoholem, nepodceňujte ho, obraťte se na zkušené odborníky. Alkohol je tolerovaná droga, je součástí rituálů, které nás provází od narození až po rozloučení s ním. Je přirozenou součástí oslav zdravých a dospělých lidí. Ale je to vždy tak? Za pár dní jsou tady Velikonoce a možná je teď příležitost na první zásadní pravidlo pro děti, Velikonoce a alkohol, stojí to za úvahu.                                                                                                                   Mgr. Hana Čamlíková

Komunita Krok již 13 let řeší v regionu problémy spojené s drogami. Závislost ničí hodnoty, lidské vztahy, rodiny. Komunita poskytuje léčbu klientům od 15 let, léčí nejenom závislost, ale pracuje na uzdravení celé rodiny. Období dospívání se hodnotí jako nejtěžší životní období. Každý z nás se během krátkého období nesmírně změní. Okolí vnímá především změny fyzické, ale dospívající zažívá střídání nálad a pocitů, mění se psychicky. Musí se sžít se všemi novými změnami, se zcela novým člověkem. Mladý člověk se potřebuje přirozeně postupně osamostatnit. Hledá sám sebe, potřebuje objevit své místo ve společnosti. Mladí lidé si tuto potřebu paradoxně naplňuji tím, že se z ní částečně vyřadí. Prožívají tak zdánlivě dostatek svobody, zároveň menší pocit zodpovědnosti, aby se přes tuto zkušenost vrátili a našli si místo ve společnosti. Do tohoto období zapadá velmi dobře droga, ať je jakákoli. Nabízí řešení – iluze. Ty spřádají síť souběžně s drogami. Někdy se povede postavit se droze včas, jindy to trvá dlouhá léta. „Moje závislost rozpoutala roky nešťastných dnů, jak pro mě tak i pro mojí rodinu. Když se na to zpětně dívám, tak nešťastné dny jsou slabá slova. Rodiče se mnou prožívali peklo a já si ani neuvědomoval, že stejně jako rodina jsem i já nešťastný. Všechno šlo stranou. Doma jsem kradl, škola šla bokem atd. Čtyři roky trvalo než jsem se rozhodl něco se sebou dělat. Byly to nejhorší roky mého života. Neskutečně vděčný můžu být za to, že rodiče po tom všem mě dávno neodkopli,“ vzpomíná devatenáctiletý Štěpán. To, co má proti drogám sílu, jsou pravidla. Často se na pravidla díváme jako na omezující, ale jejich hlavní účel je osvobozující. Víme, že špatná pravidla omezují, dobrá osvobozují. Drogy umí s vnímáním reality pořádně zamíchat, dokážou zcela převrátit jejich hodnotu. Drogy na začátku nabízí, pak už jen berou. Závislost zcela ničí hodnoty, lidské vztahy, rodiny. Drogy neznají pravidla. Spojení mezi hodnotami a pravidly jsou zásadní. Pokud jsou pravidla a hodnoty dobře nastavena vedou k zodpovědnosti, nebo naopak. „Komunita mě naučila mluvit otevřeně před lidmi o svých pocitech, umět si v sobě věci pojmenovat, naučit se zvládat chutě, vstávat a chodit pravidelně do práce, zkrátka všechny důležité věci pro život dospělého člověka, který chce abstinovat a je zodpovědný,“ dodává devatenáctiletý klient Adam. Hodnota je priorita, která je hnacím motorem. Po celý život, v každé vteřině, když se člověk rozhoduje, funguje jeho přirozený ukazovatel hodnot. Určuje, které z řešení je pro něho důležitější, umožňuje rozlišovat podstatné a nepodstatné pro daného člověka. V komunitě klient prochází osobní změnou, musí uspořádat minulost, vybojovat přítomnost, změnit se pro budoucnost. Stavíme pomyslné mosty nových vztahů klientů k sobě a také v rodinách našich klientů. Znamená to postavit nové pevná pravidla a hodnoty. Pokud si představíme závislost jako ničivou sílu, třeba jako zemětřesení, je potřeba všechno, co má hodnotu do dalšího života bez drog, postavit znovu. „To nejdůležitější, co učíme klienty, je přemýšlet o sobě tak, aby je to vedlo k životní spokojenosti,“ zamýšlí se hlavní terapeut Terapeutické komunity Krok Milan Čamlík. Významným terapeutickým nástrojem v TK Krok je rodinná terapie. Podporuje změnu a růst klienta, podporuje komunikaci v rodině klienta. Místo bolestných návratů do minulosti pomáháme stavět rodinné zázemí na nových základech. Publikace sociologa Libora Prudkého uvádí, že dle výzkumu hodnot v ČR je na prvním místě rodina, i toto potvrzuje význam práce s rodinou.. Primární je v našem životě to, jak se cítíme. Jak prožíváme náš život, zda se sami se sebou cítíme šťastní, vyrovnaní a naplnění. Klienti a jejich rodiny prožívají novou radost z života a každý další rok abstinence je pro abstinující klienty a jejich rodiny velký důvod k oslavě. Letos oslaví Terapeutická komunita Krok své 13. výročí a to v sobotu 16.6.2012. +++ Sociolog Libor Prudký s kolektivem spolupracovníků vydal publikaci Inventura hodnot: Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky (Academia, Praha, 2009). Kniha je přehledem sociologických výzkumných metod souboru hodnot ve společnosti a zároveň analýzou empirických sociologických výzkumů hodnotového systému občanů České republiky. Dle tohoto výzkumu hodnot je na prvním místě rodina.                                                                                                       Mgr. Hana Čamlíková