Leden 2024

Terapeutická komunita Krok v Kyjově slaví své patnácté narozeniny. Komunitou prochází ročně průměrně 30 klientů, za 15 let je to 450 závislých, kterým droga ničila životy. Podívejme se na číslo 15. V patnácti získáváme status občana a to automaticky,nemusíme pro to nic dělat, přesto je to důležitý a významný krok v lidském životě. Když vezmeme patnáct rohlíků, je to celkem dost. Přitom za 15 korun si v dnešní době člověk moc věcí nekoupí. Získat 15 zlatých medailí na olympiádě je pro jednoho člověka úsilí na mnoho let, ale 15 hokejistů může získat 15 medailí během jedné olympiády. Mít 15 dětí je pro jedny rodiče náročné, ne-li nemožné. K zamyšlení je i to, zda se vám podaří za jeden den potkat 15 milých a usměvavých lidí. Přesto na 15. Výročí KROKu se to jistojistě podaří. Někteří klienti v komunitě stráví i patnáct měsíců, je to málo nebo moc? A nejnádhernější je to, že Terapeutická komunita Krok už 15 let pomáhá drogově závislým najít cestu k životu. Na patnácti letech komunity ale nebylo nic automatického. Komunita vznikla jako první z programů Občanského sdružení Krok a stálo za tím velké úsilí. Naplňovala a dodnes naplňuje svoje poslání: léčba a pomoc drogové závislým a jejich rodinám, rozvíjet aktivity pro veřejnost při řešení drogové problematiky. A založení komunity byl jenom první krok Kroku. Pokud je to jako v pohádce, tak z těch tří cest, kráčí Krok po té náročné a obtížné cestě, plné překážek. Stojí to hodně odvahy, úsilí, vytrvalosti a schopností. Kráčí tým, spolu s klienty. Každého pohání trochu jiná touha, ale stojí to za to. Někde na konci je úspěch, další úspěšný rok a po těch 15 úspěšných letech zabojujeme o ten další. Co se ještě za těch 15 let podařilo? Ve všech programech se zaměřujeme nejenom na klienta, ale na podporu a pomoc celé rodině. Řešíme problémy, jejich dopady, svoje zkušenosti využíváme v prevenci. Vracíme spolu s klienty společnosti. Pomáháme, realizujeme různé aktivity pro děti, město, starší, či nemocné. Realizujeme se aktivně v ochraně přírody, ekologických projektech. Věřím, že svět může být lepším místem také díky Kroku a jeho klientům. H.Čamlíková, L.Lévková

Komunita Krok pořádá 22.6. a 23.6.2007 plavecký maratón pro veřejnost. Začátek je věnován školám, které se prostřídají ve štafetovém plavání a vytvoří základ maratónu – přeplaveme kanál „Lamanč“? Akce představuje ojedinělý projekt prevence pro děti a mládež. Název „Kdo plave se neutopí“ má symbolický význam. Jde o nabídku smysluplného, aktivního využití volného času, upozornění na hodnotu zdraví, ale i upozornění na zrádnost nabídky drog. Současně ukazuje, když si dáme v životě cíl a investujeme do něj, dokážeme téměř nemožné, například přeplaveme kanál Le Manche. Výjimečné je také propojení organizací z různých měst a obcí, které se na akci podílejí a také setkání mladých lidí z různých koutů regionu. Maratón se koná už podruhé v bazénu v Ratíškovicích od pátku 7,00 hod do soboty 7,00 hod ve spolupráci s obcí Ratíškovice, Kontaktním a Preventivním centrem v Hodoníně, a Paintball klubem Hodonín. Plavání se zúčastní žáci především devátých tříd z Kyjova, Vracova, Šardic, Hodonína, Ratíškovic. Součástí maratonu jsou doprovodné aktivity pro děti a veřejnost. Od 7,00 do 14,00 bude otevřeno pro pozvané školy, ostatní dráhy budou vyčleněny pro hry a soutěže v plavání. V tuto dobu běží doprovodní program v prostorách stadionu, boj o zajímavé ceny získáním bodů u jednotlivých stanovišť, vyhlášení nejlepšího žáka a soutěž o nejlepší třídu. Během dopoledne bude divadelní představení klientů TK Krok. Informace týkající se drogové problematiky je možné získat od organizátorů od 14,00 do 7,00. Od 18,00 do 20,00 je pro zájemce připravena beseda s pracovníky TK Krok. Veřejnost má možnost podpořit štafetové plavání maratonu v jedné dráze bazénu od 13 hodin do 7,00 následujícího dne. Současně je možnost volného plavání pro veřejnost ve volných drahách. Bazén bude otevřen pro veřejnost zdarma.                                                                                                 Mgr. Hana Čamlíková, ředitelka TK Krok

Jako první nastoupili do komunity v srpnu 1999, 4 klienti. Od roku 2002  jsou v léčbě také ženy a mladiství klienti. Od roku 2005 má komunita obložnost 100 %. Průměrný věk klientů je 22,5 roků. Do konce roku 2008 bylo v léčbě 171 klientů. Klienti jsou vděčni za záchranu života, za radost a štěstí, které je v komunitě i v jejich rodinách opět potkává. Svoji abstinenci slaví společně na Výročí komunity. Potkávají se i jejich rodiny a slaví, že naděje se stala skutečností. Je to vítězství všech. Komunita vznikla v roce 7.7.1999, byla dílem víry, odvahy, vytrvalosti. Na začátku bylo velké riziko, nikdo nevěděl, jestli komunita pro léčbu závislých na jižní Moravě, jestli ve městě  a to právě v Kyjově. Že se tak stalo, vypovídá něco o lidech a o tomto regionu. Kyjov je proslavený folklórem. Lidé tady pěstují tradice a to chce vytrvalost. Zpívání, tanec, hudba, pokračování v krojích, tradicích spojuje lidi, je to i obětavost a zarputilost, jinak by bylo tisíce důvodů jak už to všechno nejde a jak se to už „nenosí“. Já si myslím, že tady lidé vědí , co to stojí,  dělat věci, které jiní nedělají, nebo jak je to těžké nevzdávat se, když není čas, peníze, podpora, atd. A takovou cestou procházíme i my. Na začátku stáli 3 zakladatelé občanského sdružení a dosáhli úspěch. V Kyjově existuje zařízení, kde se léčí lidé ze závislostí a přesvědčují sebe i celý svět, že jsou dobří lidé a umí žít kvalitně a krásně. Vybudovat komunitu byl hodně náročný úkol, ale domnívám se, že udržet ji s tímto nastavením a v této kvalitě je ještě těžší. Terapeutická komunita Krok v Kyjově patří mezi zařízení, které úspěšně prochází certifikacemi, kde jsme získali plný počet bodů. Za tím stojí dlouholetá, poctivá práce celého týmu. Přesto problémy přichází pravidelně každý rok a často vážně ohrožují další existenci. Je skvělé, že nejenom jsme se udrželi, ale komunitu budujeme pořád dál už 10 let. Klienti s námi od prvního dne vytváří pravidla pro lepší život. A je tady všechno jinak a je to hodně těžké. Program v komunitě je postavený na proměně k zodpovědnosti, soběstačnosti. Vede klienty k odpovědnému samostatnému fungování po ukončení léčby, jak ve svém životě, tak ve společnosti. Klienti se učí pomáhat sobě, schopnosti řídit svůj život dobrým způsobem, pomáhat slabším, dětem, nemocným, starým lidem, pomáhat přírodě a městu, kterému nás přijalo. Spolu s  klienty opravujeme, rekonstruujeme komunitní dům, přetváříme venkovní prostor objektu. Ti co chodí po Komenského ulici si to docela všímají a oceňují tyto změny. A vidí co všechno naši klienti postupně umí. Vidí to i lidé ve městě, na různých akcích, při úklidech, budování a bourání, hraní s dětmi, hraní divadla, na přednáškách, v bazéně, vidí abstinující závislé, které život baví. Naše komunita mohla vzniknout a může žít ve městě, kterému na řešení problémů a i toho našeho drogového, záleží. Chci poděkovat všem, co stáli u zrodu, všem, kteří nás provázeli a provázejí a těm, co teprve přijdou, všem dobrým lidem za pomoc tam, kde někdy pomoc končí. Děkuji.                                                                                           Mgr.Hana Čamlíková

Rodinné setkání. Kdo tam bude? Ti, co mají něco společného. Může to být velká radost nebo velké trápení, něco co chtějí nebo to co nechtějí, ale patří to k nim, protože patří právě do této rodiny. Rodina je uznávána jako nejstarší základní společenská skupina či společenství. Je těsně spjata s nejrůznějšími vztahy uvnitř i navenek – funkcemi, činnostmi zabezpečujícími potřeby svých členů a společnosti. Rodina prochází v průběhu celé své historie neustálými změnami co do své velikosti, významu i začlenění do společnosti. Adaptuje se přitom na její nejrůznější proměny či vývojové stupně. Občanské sdružení Krok se zaměřuje na práci s rodinami, na rekonstrukci rodinných vztahů, rodinnou terapii. Zabývá se také partnerskými a výchovnými problémy. Rodinná poradna začala vznikat před několika roky. Při práci s rodinným systémem rozlišujeme primární rodinu, to je ta rodina, do které jsme se narodili, současná rodina, ta kterou jsme vytvořili. Je mezi nimi obrovský rozdíl. V té první jsme byli dítětem a ta druhá je na nás závislá, neseme velkou zodpovědnost za to, co se s ní děje. A to proto, že je současně primární rodinou pro naše děti. Jako rodiče jsme zodpovědní za bezpečí dětí za jejich zdravý vývoj a tím za jejich radost a štěstí. Od rodičů závisí, jak se děti naučí milovat, spolupracovat,respektovat, překonávat překážky, důvěřovat a taky myslet na své bezpečí, přijímat výzvy, jít si za svými cíly. Je to obrovský úkol. Naštěstí u zakládání rodiny je láska, naděje a energie k budování nového, krásného. To, co je o něco horší, je, že obvykle jsme vybaveni pouze zkušenostmi z primární rodiny a ty nemusí být vždy pozitivní. A také je dnes jiná doba. Ale ani jedna skutečnost by neměla být výmluvou ani omluvou, když jako rodiče děláme chyby. Život je něco mimořádného, to je to, co by děti měli prožívat. Mimořádným zážitkům je také učí rodiče – dívat se jak padá hvězda, smát se až k popukání, bojovat za něco důležité, slavit každý úspěch, přitulit se aby bolest polevila, cítit od rodičů bezpodmínečné přijetí a lásku. Výchova je čest, výsada, která není dopřána každému. Ale může se také stát, že bude odebrána. Rodina je místo, kde všechno začíná. I když rodiče dělají chyby, patří k nim i dobré úmysly. Pokud se rodina nenaučí dělat věci jinak, bude opakovat pořád ty stejné chyby. Dobrá rada z rodinné poradny Kroku: „Rodina tvoří vztahovou síť, a stejně tak jako každá jiná síť, potřebuje někdy péči. Je mnoho možností jak se k tomu postavit. Existuje také možnost podívat se s lidmi na jejich vlastní vnitřní zdroje, možnosti volby a pomoct jim uvěřit, že se mohou změnit“, říká Mgr. Hana Čamlíková, rodinný poradce, psychoterapeut. Dobrá rada ze Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Kroku: „Když vázne komunikace mezi Vámi rodiči, nejvíce na to doplácí Vaše děti. I ve chvílích krize či rozvodu nezapomínejte na to, že po zbytek života zůstáváte pro Vaše děti matkou a otcem. Budete-li se respektovat i v těchto těžkých chvílích, nabízíte dětem správný model toho, jak mohou v budoucnu řešit své vlastní problémy“ , říká  Bc. Zuzana Hrbotická, vedoucí agentury Dobrá rada ze Sociální poradny Kroku: „Nezůstávejte se svými problémy sami, nebojte se využít zdroje ve svém okolí – rodinu, přátele, odbornou pomoc. Věci, které začnete řešit včas, mají lepší šanci na úspěch“, říká Martina Chovancová, sociální pracovnice Dobrá rada z Terapeutické komunity Krok: „ Zdraví a zdravá rodina mají společné synonymum. Pokud ho máme, neuvědomujeme si v plné míře jeho hodnotu. Když ho ztratíme, může to být hodně namáhavé, získat ho nazpátek. Jak pro zdraví, tak pro rodinu stojí za to, něco dělat každý den“, říká Milan Čamlík, vedoucí terapeutické komunity Krok.  Zajímalo nás od veřejnosti a našich klientů, co pro ně znamená rodina: Lidi, které mám ráda a na kterých mi záleží. Ráda se k nim vracím. Podpora, láska, místo, kde se cítím v bezpečí. Na svoji rodinu jsem se načekal 33 let a jsem hrozně moc rád, že ji mám!!! Rodinu považuji za skupinu lidí na místě, kde se můžu vždycky vrátit. Lidi, ke kterým můžu mít vždycky důvěru a vždycky od nich můžu čekat kdykoli pomocnou ruku a radu. Rodina je pro mě hodnota. Svojí rodiny si hrozně moc vážím a jsem jí vděčný, co pro mě dělají. Hodně i vážím té lásky, podpory a pochopení, které od nich dostávám. Taky upřímnost v rodině je důležitá. Rodina je pro mě synonymum pro slovo domov, i když jsem byl několikrát odstěhovaný, cítil jsem, že můj domov je právě u nich. Rodina je něco velmi cenného a vzácného, co se týče vyjádření mé hodnoty. Pro mě je to jistota, důvěra, láska, kterou nacházím v lidech, ve kterých koluje stejná krev. A kdyby nebylo jich, tuze špatně by se mi žilo. Základ mého života. Pomáhá mi. Miluji svou rodinu. Svoji rodinu budu vždy bránit. Nebýt jí, tak jsem nikdy nezačal abstinovat. Rodina je má podpora v boji s mou závislostí. Jsem strašně šťastný, že jsem přes to všechno o ni nepřišel a že stojí při mně. Rodinná poradna Kroku funguje ve čtvrtky na Agentuře pro občany, Za stadionem 1358/25,696 01 Kyjov. Každý první čtvrtek v měsíci funguje Rodinná poradna bez objednávek od  12.00 do 15,30 hod. Další čtvrtky dle objednávek. Informace o Rodinné poradně Krok najdete na tel.: 518324557, 739084422, nebo na  www.oskrok.cz. V Kroku věříme v potenciál rodiny, v její zdroje a její jedinečnost.  Rodinná poradna Kroku je místo, kde pomáháme rodinám. Rodinná a zážitková terapie posiluje rodinu a její členy zvládat překážky v jejich životě.                                                                                                                               Mgr.Hana Čamlíková

Velkým tématem služeb občanského sdružení Krok je rodina. Nemalou ambicí všech služeb je pozitivní změna života klientů. Dne  7.12.2011 od 10,00 hod do 17,00 hod otevíráme symbolicky dveře pro širokou veřejnost. Na Agentuře pro občany bude příležitost vidět, kde a jak nezisková organizace  Krok řeší problémy a nabízí pomoc. Cokoliv se v rodině stane, působí na všechny členy rodiny a pozitivně nebo negativně ovlivňuje jejich osudy. Problémy potkávají každého z nás. Ne vždy jsme připravení vidět řešení, mít odvahu, sílu, schopnosti nebo vědomosti. Do spektra našich služeb patří například programy rodičovských zručností pro maminky těch nejmenších, ale i skupiny pro mámy, které trápí problémy jejich velkých dětí, skupiny pro muže, ale i rodinná setkání. Provázíme děti i rodiče úskalím změn, konfliktů a rozchodů. Klient přichází, když hledá řešení. Přichází se poradit a dostává možnost využít základního sociálního poradenství, odborného sociálního poradenství v občanské poradně, ambulantního  poradenství v problematice  drog a  závislostí, právního poradenství, poradenství pro rodiny při výchově, partnerských a vztahových problémech. Krok také nabízí léčbu závislostí v terapeutické komunitě s navazujícím programem následné péče. Dalším okruhem jsou aktivity v prevenci rizikového chování vedoucího ke drogám a kriminalitě. Zde využíváme zkušenosti a metody, které jsme ověřili při řešení širokého spektra problémů našich klientů.  A to už jsou pořádně otevřené dveře pro naše klienty. „Smyslem práce v Kroku je posílit klienta, aktivizovat jeho zdroje, pracovat na dopadu událostí na další život klienta a jeho rodiny.  Propojení s místem naděje v nový život, objevování  a posilování zdrojů klienta ke změně a podpora na cestě k uskutečnění  této změny“ zdůrazňuje ředitelka Kroku, Hana Čamlíková. Na akci Krok otevírá dveře, představíme jednotlivé programy formou prezentací a besed.  Na 13,00 hodin zveme odbornou veřejnost na seminář o možnostech zvládání zátěže – jak  se v zátěži postarat o sebe, porozumět a pomoct klientovi zvládat jeho zátěžové situace. Chceme také prezentovat přesahy naší práce, spolupráci s dalšími organizacemi, především v programu Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Stěžejní část této služby tvoří práce v terénu, a to sociální asistence v rodinách. Sociální pracovníci asistují při vedení domácnosti, výchově a vzdělávání, rodinných a rozvodových úskalích, podporují rodinu při překonávání vyhrocených situací, v zájmu dětí a jejich dalšího vývoje. V prostředí Agentury jsou nabídky pro řešení sociálních problémů, ale i společné aktivity pro děti a rodiny, dílna pro rozvoj domácích dovedností s nabídkou šití, tvoření zajímavých řemeslných výrobků, nebo vaření. Součástí akce bude i prezentace těchto výrobků. Můžete si přijít vybrat a podpořit tak naši další činnost.                                                                                                                       H. Čamlíková

Bývaly doby, kdy se ženy scházely, aby si předávaly ženskou moudrost a ženská tajemství, aby se učily o ženské síle, o posvátnosti ženského těla a jeho cyklů spojených s přírodou. Je něco co si mohou i dnes ženy navzájem dát? My všechny potřebujeme být součástí ženských kruhů.  Potřebujeme místo a společenství, které by nás ženy posilovalo, podporovalo nás v našem vlastním, ženském způsobu existence, pomáhalo nám chápat ženské hodnoty, pomáhalo nám procházet důležitými obdobími ženského života. Dnes nám ženám tento prostor chybí, ač si to mnohdy neuvědomujeme.  Bez zrcadla ženských skupin můžeme často ztratit spojení se svojí ženskou duší, se svojí intuicí, tvořivostí, citlivostí, nebo jim začneme přikládat menší hodnotu, než rozumu, úspěchu a výkonu. V kruhu žen můžeme být opravdu samy sebou, nemusíme nic předstírat. Ženské role, další velké téma, jsou většinou v našich životech pevně dány.  Ale mohou být místem různých frustrací a nepohodlí.  Mýtus jaká má být správná žena, matka, manželka, dcera,  může být zdrojemvelkých nejistot a zklamání. Na našich ženských skupinách se nám daří vytvářet mimořádné společenství žen. Matky, dcery, babičky, sestry, kamarádky, které se navzájem nesoudí ale chápou, nezpochybňují ale podporují, cítí se v bezpečí, a tak někdy pláčou a taky se hodně smějí. Učí se navzájem pomocí svých zkušeností, spojují se na základě stejnosti a rostou na základě různosti. Moc se nám povedla letošní říjnová ženská skupina – Matky a dcery. Byla zaměřena na komunikaci mezi ženami a taky na naslouchání, kde se nacházíme, co řešíme a jak dál. Rádi bychom vám předali aspoň trochu tuto výjimečnou atmosféru pomocí textů, výstupů a fotek. Potěšte se s námi. Mgr. Hana Čamlíková  

Výchova představuje náročný úkol, který není možné zvládat bezchybně, naopak je důležité, abychom se poučovali z chyb a čerpali z nich podněty pro další výchovu. Velikonoční svátky jsou především významným křesťanským svátkem a současně krásnou lidovou tradicí. Přesto, že je náš vztah k těmto svátkům různý, projevujeme péči k domácímu prostředí, zkrášlujeme jej, uklízíme, chystáme se na návštěvu blízkých. Nakupujeme dobroty, vaříme, pečeme. Projevuje se naše typická pohostinnost, smysl pro tradice, nebo třeba jenom chuť přivítat jaro a nastupující teplo a slunce. Na velikonoční pondělí svátečně oblečené děti s tatínky, pak chlapci a skoro chlapi chodí za pomlázkou, chodí po návštěvách, přejí, veršují a vyplácejí. A domácí mají radost, chtějí pohostit koledníky z celého srdce. Vajíčka vařená, čokoládová, koláčky, chlebíčky a co na pití? Kapku vínečka, náprstek vaječného koňáčku, jen trošičku na chuť, jenom pro tentokrát. Pak později potkáváme tyto chlapce rozesmáté, vrávorající, na pokraji opilosti, nebo opilé. Jistě to tak to nikdo nemyslel, ale tímto to obvykle končí. Divíme se, říkáme si, to je hrozné, nebo jiní se usmějí a vzpomenou si na svoje mládí, přece se nic nestalo. Opravdu? Nalévalo se dětem a mladistvým. Myslím, že je důležité jakou zprávu dávají dospělí dětem, když porušují zákon. Kam posunuli hranice, co se může a co ne ve světle současné doby, kdy veřejná kontrola sousedů, známých už nemá takový zásadní význam. Dnes se rodiče musí spoléhat především na sebe, je to jejich zodpovědnost chránit svoje děti. Příběh, který se klidně mohl nebo může stát: Příběh je o dívce, kterou jsem nazvala Zita (jméno vybráno čistě náhodně). Bydlí například v domě na malé vesnici s rodiči, dvěma mladšími bratry, dědou a babičkou. Otec pracuje pro větší firmu, často je na služební cestě, někdy i několik dnů. Máma pracuje třeba na nějakém úřadě a s výchovou dětí jí pomáhají rodiče se kterými bydlí. Babička je báječná hospodyně, děda je pořád ve vinohradě nebo ve sklípku.Víkendy tráví rodina společně, pracují na zahradě, chodí do přírody, sportují. Teď už většinou bez sedmnáctileté Zity. Má svoje zájmy, kamarády, ti jí rozumí podle ní víc než rodiče. Na základce se neučila špatně, máma chtěla, aby šla na obchodní akademii, tam šla, ale nešlo jí to, nejdřív se snažila, pak postupně přestala chodit do školy a vyčítala volbu rodičům. Chtěla být kadeřnicí jako její kamarádka. Zdálo se, že to je dobré řešení. S kamarádkou měly velké plány a velké tajnosti. Občas u kamarádky přespávala, zkoušely si nové účesy. Doma se zavírala do svého pokoje, bratři byli pro ni otravové a odmítala makat, když všichni ostatní kamarádi můžou být venku. Změnila styl oblečení, hádala se, nebo nemluvila. Ukázalo se, že ve škole má velké problémy, bylo jí to líto, slibovala, že se to změní. Omluvili to pubertou. Chvíli to fungovalo. Po čase byli rodiče pozvaní do školy. Zita má neomluvené hodiny, učení ji nezajímá, její chování je podezřelé. Rodiče slíbili nápravu, přece je důležité, aby se Zita vyučila. Když se vrátili domů, dcera doma nebyla. Našli ji u kamarádky, byla opilá, nechtěla s nimi jít domů. To už bylo příliš. Přišly zákazy a kontrola. Rodiče chodili do práce, když byli doma, tlačili na ni. Babička utěšovala Zitu a měla pro ni pochopení, snažila se vyvážit tvrdost rodičů. A tak se Zita naučila v tom chodit. Když rodiče usnuli, utíkala ven. Když na to rodiče přišli, byli vyděšeni. Promluvili si s ní a trochu to zmírnili, aby nemusela utíkat. Přesto to nepomohlo, hledali ji častěji a častěji a kromě toho, že bývala opilá, začala kouřit marihuanu. A tak by to mohlo pokračovat. Může to skončit různě, většinou to skončí špatně. Takové a jiné příběhy vedou k závislosti. Na alkoholu, drogách, automatech. Příběhů jsou stovky, každý klient má ten svůj, v tomto jsem použila kousky příběhů, které možná znáte i vy. Všechny ale končí podobně, rodiče jsou bezmocní, v rodině je příliš zklamání, bolesti, zranění. Rodiče si vyčítají, co udělali ve výchově špatně. Když máme co do činění s mladými lidmi (ostatně, v případě starších to platí také), není nic důležitějšího než trpělivost. Chceme-li být nápomocni, musíme počkat, až nastane vhodná příležitost. Mezitím můžeme s dospívajícími pouze udržovat tak dobré vztahy, nakolik je to možné, a shromažďovat veškeré informace, jež získáme. Tyto informace je  potřeba zprostředkovat vhodným způsobem, ne výčitkami a obviňováním. Mladí lidé se snadno stáhnou, protože si velmi úzkostlivě chrání to, co nazývají svou „nezávislostí“. Autorita jako taková na mladé lidi nedělá dojem. Dovoláváme-li se jí, vede to spíše k ještě většímu neklidu a neochotě poslouchat. Dospívající už není dítě, které bezvýhradně důvěřuje a poslouchá, byť třeba nejdřív odmlouvá, ale cítí, že dospělí to vědí vždycky lépe. Dokonce i v případě dítěte je velmi užitečné vysvětlit, že musí poslouchat, co se mu říká, ne proto, že to tak táta či máma říkají, ale  že rodiče mají povinnost vědět to lépe. Na dospívajícího udělá dojem, podaří-li se nám mu pomoci pochopit, že existují zákony, z nichž vychází nutnost autority a před kterými se musí sklonit i samotní rodiče. Co se týče autority samé, úkol výchovy dospívajících spočívá spíš na jejím udržování než na jejím budování. Nikdo nemůže očekávat, že porozumí myšlení dospívajícího jedince, a tím méně, že se mu podaří je ovlivnit, pokud si neuvědomí, že nejistota je základním rysem tohoto životního období. Charakteristické je nestálé chování, které je jim často vytýkáno. Ve skutečnosti za ně nemohou, přinejmenším ne za nestálost. Jedná se o nevyhnutelný výsledek stavu, v němž se jejich mysl nachází. Mohou rodiče ovlivnit to, jestli budou jejich děti pít alkohol a brát drogy? Týmy zahraničních odborníků prokazují, že rodiče podstatně ovlivňují to, zda budou jejich děti kouřit, pít nebo zneužívat návykové látky. Jako zvláště důležité se ukázaly následující činitele: – Dostatečně silná vazba dítěte na rodinu měřitelná časem, který tráví rodiče s dítětem. – Jasná a důsledně prosazovaná rodinná pravidla, přiměřený dohled a přiměřené prosazovaní kázně. – Schopnost konstruktivně řešit rodinné problémy. Zjistilo se, že dospívající ve věku 18 let, na které rodiče přiměřeně nedohlíželi, měli 2x častěji zkušenost s nelegálními drogami. Zkušenost s  nelegálními drogami také 2x častější v rodinách, kde se důsledně neprosazovala  pravidla. U dospívajících ve věku 15 let, s nimiž rodiče trávili málo času, byla zkušenost s nelegálními drogami 3x častější. V rodinách, kde se nedařilo zvládat konflikty, se u dětí

Čechům alkohol chutná, závislých stále přibývá, závislých stále přibývá  „Dříve jsme měli zhruba 300 tisíc lidí závislých na alkoholu. Dnes je jich až 700 tisíc. Přitom mužů je dvakrát víc než žen, ale ženy je rychle dohánějí,“ říká doktor Petr Popov, primář oddělení pro léčbu závislosti Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Každoročně se přímo ze závislosti na alkoholu ústavně léčí asi 30 000 lidí, z nichž 11 000 je hospitalizováno. Je to pouze zlomek z velkého počtu závislých lidí. Slovo alkohol pochází z arabského al-kahal, což znamená jemnou substanci. Je jakýmsi předpisem na relaxaci, kterému rozumí všechny kultury světa. Je to droga s rozpornými účinkyV jedné minutě v nás vyvolává pocity lásky, která se snadno může změnit v agresivitu a zuřivost. Odstraňuje zábrany a může tak vyvolat problémy. Alkohol musíme považovat za tvrdou, silně návykovou drogu, obzvláště v psychicky těžkých obdobích, kdy se stává berličkou. Její nebezpečnost spočívá v tom, že je všude, je legální a patří k různým rituálům (např. oslavy). Nastala zvláštní doba, kdy není outsiderem ten, kdo pije alkohol, ale ten kdo abstinuje. Platí to především u mládeže. Překvapivě konflikt se společností tedy nemá ten, kdo pije, ale ten kdo nechce pít. Proč se v rodině bavit o alkoholu? Alkohol je tolerovaný v rodinách, to by mohlo být v pořádku. To, co je špatně, je, že chybí jasná pravidla a postoje k alkoholu, které by byly vyjádřeny, prosazovány a především v rodině dodržovány. Například hygienická pravidla jsou jasná a přitom jejich nedodržování nezabíjí. Víme, že děti se učí nejdřív příkladem, opakují to, co vidí, co dělají maminka, tatínek a další velcí lidé, které děti pozorují. Co všechno naše malé děti můžou vidět? Kdyby se vašich dětí ve školce zeptali, co je alkohol? Co se ve vaší rodině o alkoholu dověděli?  Až jsou děti větší, opakují to, co o alkoholu říkají rodiče. Pokud toto povídání scházelo, a rodiče s dětmi nevedou vážné rozhovory a nenastaví jasná pravidla, přijdou jiné vlivy. Od jiných lidí, z filmů v televizi, od spolužáků ze školy, od kamarádů a pak se děti rozhodnou, co si vyberou. Anebo nerozhodnou, prostě se přizpůsobí. Později, když už je dětem jasné, co je alkohol, srovnávají si, co se ví veřejně o alkoholu, co říkají kamarádi o alkoholu, co říká o alkoholu jejich matka, otec, prarodiče, jiní blízcí lidé. A povídá se vůbec doma o alkoholu? A jak?  Mluví se stejně jako o čemkoli jiném?  Jak to může působit na děti? Jaké to může mít důsledky?  Je pravděpodobné, pokud povídání o alkoholu chybělo a rodiče s dětmi nevedou vážné rozhovory a nenastaví jasná pravidla,  že přijdou jiné vlivy. Od druhých lidí, z filmů v televizi, od spolužáků ze školy, od kamarádů a pak se rozhodnou děti, co si vyberou. Anebo nerozhodnou, prostě se přizpůsobí. Dobrou zprávou může být, že přes všechny tyto vlivy na děti, konečné rozhodnutí dětí a jejich zacházení s alkoholem významně ovlivňují rodiče. Je ale potřeba vědět, jak na to. Podívejme se na jiný příklad. Třeba léky. Pro děti může být kontakt s léky velkým nebezpečím, před léky automaticky děti chráníme, jsou uloženy na bezpečném místě z dosahu dětí a ty velmi dobře ví, že léky se předepisují lékařem a maminka a tatínek ví, jak se užívají. Teď mám pro vás hodně otázek a domnívám se, že odpovědi jsou na vás. Pokud rodina ví, že je alkohol pro dítě nebezpečný, jak ho má zabezpečený? Děti rostou a mají aktivní kontakt s alkoholem. Doma? Jinde? Jak na to reagují rodiče? Proberou to a nastaví pravidla? Nijak, pokud není problém? Když je problém, opilost, porušování pravidel, co pak? Pokud problém s alkoholem pokračuje, jak s tím zachází rodina? A když je alkohol silnější než dítě, než rodina, co pak? Když alkohol vyhraje a v rodině je závislé dítě, co to udělá s postoji k alkoholu v rodině? Pokud vám tyto otázky pomohly zamyslet se, máte asi hodně odpovědí. A to je kousek k řešení. A ještě jeden obraz. Vzpomeňte si, jak se bojuje s plevelem nebo se škůdci na zahrádce. Znáte to všichni, musíme se rozhodnout a jednat. Použít to správné řešení a včas. Čím později, tím to může být komplikovanější. Nabízím pár tipů pro rodiče: Povídejte si s dětmi tak často, jak je to možné, a naslouchejte jim. Nedělejte z alkoholu tabu. Rozhodněte se, jak chcete, aby to vaše děti měli s alkoholem. Podle tohoto rozhodnutí nastavte pravidla. Současně promyslete kontrolu a následky při porušování. Buďte důslední. Buďte příkladem svým dětem. Naučte se bavit bez alkoholu, učte to své děti. Pokud máte v rodině problém s alkoholem, nepodceňujte ho, obraťte se na zkušené odborníky. Alkohol je tolerovaná droga, je součástí rituálů, které nás provází od narození až po rozloučení s ním. Je přirozenou součástí oslav zdravých a dospělých lidí. Ale je to vždy tak? Za pár dní jsou tady Velikonoce a možná je teď příležitost na první zásadní pravidlo pro děti, Velikonoce a alkohol, stojí to za úvahu.                                                                                                                   Mgr. Hana Čamlíková

Komunita Krok již 13 let řeší v regionu problémy spojené s drogami. Závislost ničí hodnoty, lidské vztahy, rodiny. Komunita poskytuje léčbu klientům od 15 let, léčí nejenom závislost, ale pracuje na uzdravení celé rodiny. Období dospívání se hodnotí jako nejtěžší životní období. Každý z nás se během krátkého období nesmírně změní. Okolí vnímá především změny fyzické, ale dospívající zažívá střídání nálad a pocitů, mění se psychicky. Musí se sžít se všemi novými změnami, se zcela novým člověkem. Mladý člověk se potřebuje přirozeně postupně osamostatnit. Hledá sám sebe, potřebuje objevit své místo ve společnosti. Mladí lidé si tuto potřebu paradoxně naplňuji tím, že se z ní částečně vyřadí. Prožívají tak zdánlivě dostatek svobody, zároveň menší pocit zodpovědnosti, aby se přes tuto zkušenost vrátili a našli si místo ve společnosti. Do tohoto období zapadá velmi dobře droga, ať je jakákoli. Nabízí řešení – iluze. Ty spřádají síť souběžně s drogami. Někdy se povede postavit se droze včas, jindy to trvá dlouhá léta. „Moje závislost rozpoutala roky nešťastných dnů, jak pro mě tak i pro mojí rodinu. Když se na to zpětně dívám, tak nešťastné dny jsou slabá slova. Rodiče se mnou prožívali peklo a já si ani neuvědomoval, že stejně jako rodina jsem i já nešťastný. Všechno šlo stranou. Doma jsem kradl, škola šla bokem atd. Čtyři roky trvalo než jsem se rozhodl něco se sebou dělat. Byly to nejhorší roky mého života. Neskutečně vděčný můžu být za to, že rodiče po tom všem mě dávno neodkopli,“ vzpomíná devatenáctiletý Štěpán. To, co má proti drogám sílu, jsou pravidla. Často se na pravidla díváme jako na omezující, ale jejich hlavní účel je osvobozující. Víme, že špatná pravidla omezují, dobrá osvobozují. Drogy umí s vnímáním reality pořádně zamíchat, dokážou zcela převrátit jejich hodnotu. Drogy na začátku nabízí, pak už jen berou. Závislost zcela ničí hodnoty, lidské vztahy, rodiny. Drogy neznají pravidla. Spojení mezi hodnotami a pravidly jsou zásadní. Pokud jsou pravidla a hodnoty dobře nastavena vedou k zodpovědnosti, nebo naopak. „Komunita mě naučila mluvit otevřeně před lidmi o svých pocitech, umět si v sobě věci pojmenovat, naučit se zvládat chutě, vstávat a chodit pravidelně do práce, zkrátka všechny důležité věci pro život dospělého člověka, který chce abstinovat a je zodpovědný,“ dodává devatenáctiletý klient Adam. Hodnota je priorita, která je hnacím motorem. Po celý život, v každé vteřině, když se člověk rozhoduje, funguje jeho přirozený ukazovatel hodnot. Určuje, které z řešení je pro něho důležitější, umožňuje rozlišovat podstatné a nepodstatné pro daného člověka. V komunitě klient prochází osobní změnou, musí uspořádat minulost, vybojovat přítomnost, změnit se pro budoucnost. Stavíme pomyslné mosty nových vztahů klientů k sobě a také v rodinách našich klientů. Znamená to postavit nové pevná pravidla a hodnoty. Pokud si představíme závislost jako ničivou sílu, třeba jako zemětřesení, je potřeba všechno, co má hodnotu do dalšího života bez drog, postavit znovu. „To nejdůležitější, co učíme klienty, je přemýšlet o sobě tak, aby je to vedlo k životní spokojenosti,“ zamýšlí se hlavní terapeut Terapeutické komunity Krok Milan Čamlík. Významným terapeutickým nástrojem v TK Krok je rodinná terapie. Podporuje změnu a růst klienta, podporuje komunikaci v rodině klienta. Místo bolestných návratů do minulosti pomáháme stavět rodinné zázemí na nových základech. Publikace sociologa Libora Prudkého uvádí, že dle výzkumu hodnot v ČR je na prvním místě rodina, i toto potvrzuje význam práce s rodinou.. Primární je v našem životě to, jak se cítíme. Jak prožíváme náš život, zda se sami se sebou cítíme šťastní, vyrovnaní a naplnění. Klienti a jejich rodiny prožívají novou radost z života a každý další rok abstinence je pro abstinující klienty a jejich rodiny velký důvod k oslavě. Letos oslaví Terapeutická komunita Krok své 13. výročí a to v sobotu 16.6.2012. +++ Sociolog Libor Prudký s kolektivem spolupracovníků vydal publikaci Inventura hodnot: Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky (Academia, Praha, 2009). Kniha je přehledem sociologických výzkumných metod souboru hodnot ve společnosti a zároveň analýzou empirických sociologických výzkumů hodnotového systému občanů České republiky. Dle tohoto výzkumu hodnot je na prvním místě rodina.                                                                                                       Mgr. Hana Čamlíková