Zkušenosti ze světa a z našich podmínek
Nejdřív, co to vlastně dobrovolnictví je. Dobrovolnictví je situace, kdy někdo z vlastní vůle, přesvědčení a motivace vykonává zpravidla nějakou činnost a nežádá za to žádnou finanční náhradu nebo jinou odměnu. Nebo stručně, když někdo někomu zdarma věnuje svůj čas nebo peníze, věci nebo své úsilí.
Dobrovolnictví existuje již od pradávna. Lidé si nezištně pomáhali, a tím se upevňovaly vzájemné vztahy. Pomáhat ostatním je naše přirozená vlastnost. Z hlediska ukazatele dobrého sousedství, je na tom Česká republika v mezinárodním srovnání výrazně lépe. Drobnou pomoc s vedením domácího hospodářství a chodem rodiny poskytují Češi častěji než většina jiných evropských národů.
U nás je nejběžnější neformální a formální komunitní dobrovolnictví.
a) Neformální pomoc nebo neformální komunitní dobrovolnictví jsou vlastně aktivity,ke kterým patří spontánní sousedská či občanská výpomoc, např. podpořit někoho při řešení problémů a obtíží, posloužit handicapovaným, nemocným, starším lidem, ženám v domácnosti, přispět v hmotné nouzi, nebo půjčování nářadí a strojů, pomoc při stavbě domu, při sklizni, pomoc s drobnými opravami v domácnosti apod. U nás v regionu je také docela běžná dobrovolnická podpora a udržování společenského života komunity formou přípravy a účasti na místních společenských akcích, udržování místních zvyků, tradic a rituálů, např. vedení kroužků, zdobení veřejných prostor, společné pečení koláčů, organizování akcí jako hody, dožínky, …
b) Formální komunitní dobrovolnictví, sem patří všechny typy dobrovolnické činnosti jako poskytování sociálních, zdravotních, vzdělávacích, bezpečnostních, kulturních, humanitárních služeb. Zábava, podpora sportu, rekreace a zájmových činností, turismus, zahrádkářství, myslivost, chovatelství, sběratelství, samozřejmě podpora víry a náboženství.
Lidé o dobrovolnictví mluví někdy kriticky, ale především pochvalně, s obdivem či s úctou. Toto je vlastně veřejná odměna. Ale jak říkají samotní dobrovolníci, ta skutečná odměna je vnitřní, pozitivní prožívání dobrovolníka.
Neformálních dobrovolníku je kolem nás pravděpodobně nečekaně mnoho. Z rozhovorů s lidmi vyplývá, že svoji pomoc převážně považují za samozřejmost. Není výjimkou, že se o tom nepotřebují, ani nechtějí bavit. A těch formálních dobrovolníků přibývá. A přibývají také výsledky jejich úsilí, korunované oboustrannou radostí a spokojeností.
Přesto je pořád potřeba pomoci. Pokud patříte také mezi ty, které dobrovolnictví oslovuje, kontaktujte prosím Dobrovolnické centrum v Kyjově: Dobrovolnické centrum Krok Kyjov, kontaktní email: vymazal@krokkyjov.cz.
Mgr. Hana Čamlíková