Děti, alkohol, drogy a Velikonoce
Výchova představuje náročný úkol, který není možné zvládat bezchybně, naopak je důležité, abychom se poučovali z chyb a čerpali z nich podněty pro další výchovu.
Velikonoční svátky jsou především významným křesťanským svátkem a současně krásnou lidovou tradicí. Přesto, že je náš vztah k těmto svátkům různý, projevujeme péči k domácímu prostředí, zkrášlujeme jej, uklízíme, chystáme se na návštěvu blízkých. Nakupujeme dobroty, vaříme, pečeme. Projevuje se naše typická pohostinnost, smysl pro tradice, nebo třeba jenom chuť přivítat jaro a nastupující teplo a slunce.
Na velikonoční pondělí svátečně oblečené děti s tatínky, pak chlapci a skoro chlapi chodí za pomlázkou, chodí po návštěvách, přejí, veršují a vyplácejí. A domácí mají radost, chtějí pohostit koledníky z celého srdce. Vajíčka vařená, čokoládová, koláčky, chlebíčky a co na pití? Kapku vínečka, náprstek vaječného koňáčku, jen trošičku na chuť, jenom pro tentokrát. Pak později potkáváme tyto chlapce rozesmáté, vrávorající, na pokraji opilosti, nebo opilé.
Jistě to tak to nikdo nemyslel, ale tímto to obvykle končí. Divíme se, říkáme si, to je hrozné, nebo jiní se usmějí a vzpomenou si na svoje mládí, přece se nic nestalo. Opravdu?
Nalévalo se dětem a mladistvým. Myslím, že je důležité jakou zprávu dávají dospělí dětem, když porušují zákon. Kam posunuli hranice, co se může a co ne ve světle současné doby, kdy veřejná kontrola sousedů, známých už nemá takový zásadní význam. Dnes se rodiče musí spoléhat především na sebe, je to jejich zodpovědnost chránit svoje děti.
Příběh, který se klidně mohl nebo může stát:
Příběh je o dívce, kterou jsem nazvala Zita (jméno vybráno čistě náhodně). Bydlí například v domě na malé vesnici s rodiči, dvěma mladšími bratry, dědou a babičkou. Otec pracuje pro větší firmu, často je na služební cestě, někdy i několik dnů. Máma pracuje třeba na nějakém úřadě a s výchovou dětí jí pomáhají rodiče se kterými bydlí. Babička je báječná hospodyně, děda je pořád ve vinohradě nebo ve sklípku.Víkendy tráví rodina společně, pracují na zahradě, chodí do přírody, sportují. Teď už většinou bez sedmnáctileté Zity. Má svoje zájmy, kamarády, ti jí rozumí podle ní víc než rodiče. Na základce se neučila špatně, máma chtěla, aby šla na obchodní akademii, tam šla, ale nešlo jí to, nejdřív se snažila, pak postupně přestala chodit do školy a vyčítala volbu rodičům. Chtěla být kadeřnicí jako její kamarádka. Zdálo se, že to je dobré řešení. S kamarádkou měly velké plány a velké tajnosti. Občas u kamarádky přespávala, zkoušely si nové účesy. Doma se zavírala do svého pokoje, bratři byli pro ni otravové a odmítala makat, když všichni ostatní kamarádi můžou být venku. Změnila styl oblečení, hádala se, nebo nemluvila. Ukázalo se, že ve škole má velké problémy, bylo jí to líto, slibovala, že se to změní. Omluvili to pubertou. Chvíli to fungovalo. Po čase byli rodiče pozvaní do školy. Zita má neomluvené hodiny, učení ji nezajímá, její chování je podezřelé. Rodiče slíbili nápravu, přece je důležité, aby se Zita vyučila. Když se vrátili domů, dcera doma nebyla. Našli ji u kamarádky, byla opilá, nechtěla s nimi jít domů. To už bylo příliš. Přišly zákazy a kontrola. Rodiče chodili do práce, když byli doma, tlačili na ni. Babička utěšovala Zitu a měla pro ni pochopení, snažila se vyvážit tvrdost rodičů. A tak se Zita naučila v tom chodit. Když rodiče usnuli, utíkala ven. Když na to rodiče přišli, byli vyděšeni. Promluvili si s ní a trochu to zmírnili, aby nemusela utíkat. Přesto to nepomohlo, hledali ji častěji a častěji a kromě toho, že bývala opilá, začala kouřit marihuanu. A tak by to mohlo pokračovat. Může to skončit různě, většinou to skončí špatně. Takové a jiné příběhy vedou k závislosti. Na alkoholu, drogách, automatech. Příběhů jsou stovky, každý klient má ten svůj, v tomto jsem použila kousky příběhů, které možná znáte i vy. Všechny ale končí podobně, rodiče jsou bezmocní, v rodině je příliš zklamání, bolesti, zranění. Rodiče si vyčítají, co udělali ve výchově špatně.
Když máme co do činění s mladými lidmi (ostatně, v případě starších to platí také), není nic důležitějšího než trpělivost. Chceme-li být nápomocni, musíme počkat, až nastane vhodná příležitost. Mezitím můžeme s dospívajícími pouze udržovat tak dobré vztahy, nakolik je to možné, a shromažďovat veškeré informace, jež získáme. Tyto informace je potřeba zprostředkovat vhodným způsobem, ne výčitkami a obviňováním. Mladí lidé se snadno stáhnou, protože si velmi úzkostlivě chrání to, co nazývají svou „nezávislostí“.
Autorita jako taková na mladé lidi nedělá dojem. Dovoláváme-li se jí, vede to spíše k ještě většímu neklidu a neochotě poslouchat. Dospívající už není dítě, které bezvýhradně důvěřuje a poslouchá, byť třeba nejdřív odmlouvá, ale cítí, že dospělí to vědí vždycky lépe. Dokonce i v případě dítěte je velmi užitečné vysvětlit, že musí poslouchat, co se mu říká, ne proto, že to tak táta či máma říkají, ale že rodiče mají povinnost vědět to lépe. Na dospívajícího udělá dojem, podaří-li se nám mu pomoci pochopit, že existují zákony, z nichž vychází nutnost autority a před kterými se musí sklonit i samotní rodiče. Co se týče autority samé, úkol výchovy dospívajících spočívá spíš na jejím udržování než na jejím budování.
Nikdo nemůže očekávat, že porozumí myšlení dospívajícího jedince, a tím méně, že se mu podaří je ovlivnit, pokud si neuvědomí, že nejistota je základním rysem tohoto životního období. Charakteristické je nestálé chování, které je jim často vytýkáno. Ve skutečnosti za ně nemohou, přinejmenším ne za nestálost. Jedná se o nevyhnutelný výsledek stavu, v němž se jejich mysl nachází.
Mohou rodiče ovlivnit to, jestli budou jejich děti pít alkohol a brát drogy?
Týmy zahraničních odborníků prokazují, že rodiče podstatně ovlivňují to, zda budou jejich děti kouřit, pít nebo zneužívat návykové látky. Jako zvláště důležité se ukázaly následující činitele:
– Dostatečně silná vazba dítěte na rodinu měřitelná časem, který tráví rodiče s dítětem.
– Jasná a důsledně prosazovaná rodinná pravidla, přiměřený dohled a přiměřené prosazovaní kázně.
– Schopnost konstruktivně řešit rodinné problémy.
Zjistilo se, že dospívající ve věku 18 let, na které rodiče přiměřeně nedohlíželi, měli 2x častěji zkušenost s nelegálními drogami. Zkušenost s nelegálními drogami také 2x častější v rodinách, kde se důsledně neprosazovala pravidla. U dospívajících ve věku 15 let, s nimiž rodiče trávili málo času, byla zkušenost s nelegálními drogami 3x častější. V rodinách, kde se nedařilo zvládat konflikty, se u dětí 2x častěji vyskytovala zkušenost s nelegálními drogami.
Dobré rady pro rodiče:
• Prevence problémů působených alkoholem a drogami u dětí a dospívajících v rodině má smysl a je důležitá.
• S dítětem nebo dospívajícím je třeba trávit přiměřený čas pokud možno každý den.
• Naučte se dítěti naslouchat, snažte se porozumět tomu, co vám říká nejen slovy, ale i výrazem tváře nebo tónem hlasu. Povzbuzujte dítě, aby s vámi mluvilo, zkuste vyjádřit to, co vám dítě řekne, vlastními slovy, a zeptejte se ho, jestli to tak skutečně myslelo.
• Dávejte pozor také na vlastní reakce, zejména na takové, které by si dítě mohlo vykládat jako posměch nebo odmítnutí. Pomáhá naopak vřelost a respekt.
• Posilujte zdravé sebevědomí dítěte, při vhodné příležitosti ho chvalte, učte ho zdravému sebevědomí. To mu usnadní odmítání alkoholu a drog.
• Zdůrazněte dítěti, že jste za něj právně zodpovědní. Máte právo a povinnost kontrolovat, kde dítě je, co dělá a s kým se stýká.
• Vřelost je třeba spojit s pevností a prosazováním rozumných pravidel, zejména co se týče nepřijatelnosti alkoholu a drog u dětí. Jestliže dítě toto pravidlo poruší, mělo by nést přiměřené následky.
• Buďte připraveni o drogách diskutovat, opatřete si potřebné informace, abyste věděli víc než vaše dítě.
• Při výchově spolupracujte s dalšími členy rodiny. I rozvedení rodiče by při výchově měli spolupracovat, dohodnout společný postup nebo se alespoň informovat, jinak by dítě mohlo jejich rozporu zneužívat.
• Problémy se vyskytují v každé rodině, ale dobře fungující rodiny umí problémy řešit. Pokud byste na problémy v rodině nestačili sami, obracejte se na odborníky, odborné zařízení. pracující v drogové problematice jako je například Krok v Kyjově, pedagogické a psychologické poradny, specializované psychologické a psychiatrické ambulance a další.
V každé rodině je šance na změnu. Je potřeba si uvědomit, že nikdy není pozdě, dá se začít i malými kroky. Nikdy nevíme, jak velká změna bude následovat.
Informace, které byste měli vědět:
Alkohol je potřeba považovat za tvrdou, silně návykovou drogu. Její nebezpečí je o to větší, že je všude a patří k různým rituálům(oslavy, svátky atd.).
Roční spotřeba alkoholu v ČR za posledních 70 let vzrostla téměř trojnásobně. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu. Závislými na alkoholu jsou v České republice desítky tisíc lidí, „ problém“ s alkoholem má dle statistik v ČR víc než každý čtvrtý muž a každá desátá žena.
Vedle nikotinu je u nás alkohol „legalizovanou“ drogou. Dá se koupit nebo sehnat prakticky kdykoli a kdekoli. Proto se nemůžeme divit, že počet těch, kteří ho konzumují, hrozivě narůstá. Alkohol je v Čechách drogou číslo jedna. Počet dospívajících, kteří jsou v důsledku otravy alkoholem hospitalizováni, se v uplynulých letech mnohokrát znásobil. Podle zastupujícího primáře oddělení léčby závislostí Apolinář ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze Dušana Randáka je v současnosti alarmující škodlivé pití alkoholu u velmi mladých lidí, převážně dívek.
Nastala zvláštní doba, kdy u mládeže není outsiderem ten, kdo pije alkohol, ale ten, kdo abstinuje.
V dospívání je rychlý rozvoj závislosti na alkoholu a drogách či přechod z alkoholu na jiné drogy. Existují důkazy o důsledcích pití alkoholu a jiných drog na mozek dospívajících. Moderní vyšetřovací metody zjistily u 17-letých dospívajících, kteří pili alkohol a měli kvůli tomu problémy, menší hippocampus, což je část mozku důležitá právě pro učení a paměť. Podobně následky kouření marihuany.
Během dospívání dochází k tělesným i duševním změnám a také k vytváření nových sítí mozkových buněk. I jen mírné poškození paměti a schopnosti učení alkoholem nebo drogami vede k horším studijním a později pracovním výsledkům. Poškození paměti v dospívání může přetrvávat i později, když spotřeba drog a alkoholu klesne.
Máte-li pocit, že vám problém (nemám na mysli pouze drogy ale výchovné problémy obecně) přerůstá přes hlavu, neváhejte a navštivte odborné pracoviště. Vězte, že návštěvou odborného zařízení se zcela jistě nedegradujete na rodinu feťáka. Naopak vám bude patřit chvála za to, že nejste z těch, co umí „vše vyřešit“ a nikoho z venku nepotřebují. Včasné zahájení nápravy mnohdy zabrání daleko větším nepříjemnostem.
Občanské sdružení Krok na Agentuře pro občany Za stadionem 1358 v Kyjově poskytuje bezplatně služby: Odborné poradenství tj. rodinné poradenství, právní poradenství, sociální poradenství, občanskou poradnu a Sociálně aktivizační služby s nabídkou pro rodiny a její členy pro podporu rodinného systému, pomoc při řešení problémů. Kontakty: 518 324 557, 739 084 422
Občanské sdružení Krok poskytuje poradenství v problematice drog a drogových závislostí, léčbu závislostí v Terapeutické komunitě Krok na Komenského ulici v Kyjově, Program následné péče pro abstinující závislé. Kontakty: 518 616 801, 732 200 106
Mgr.Hana Čamlíková
Občanské sdružení Krok
Literatura: Alkohol a jiné návykové látky u dětí, Karel Nešpor.doc
Drogy – otázky, odpovede, skúsenosti, Helmut H.Erb a Sylvia Schneiderová
www.drogy.net/ portal/ pro-odborniky/zpravy-a-vyskumy
Výchova v době dospívání, Hervé de la Tour
Drogy versus rodiče aneb „Co dělat, když se to doma provalí?“,David Rejlek