Ten měsíc se zdál být nekonečný, ale ve finále utekl jako voda. Nedalo by se říct, že se dny stávaly rutinní, protože v takovém prostředí je stále z čeho čerpat. Krása všudezdejší přírody naplňovala nejednu duši. První dny byly horké a byli jsme vděčni za stín, poslední dny jsme se přioblékali, protože deštivé počasí přineslo ochlazení. I tak ty dny byly naplněny prací, kdy jsme pod dohledem ornitologů a s dovolením Jihomoravského kraje káceli akáty, vysekávali náletový porost, rákos, vyhrabali hromady trávy, odvozili hektary pokáceného dřeva.

Mnozí ve skupině měli z ostrovů strach, nakonec se jim vlastně ani nechtělo vracet. To stmelení kolektivu bylo znatelné, dokázali se motivovat a vzájemně si pomoct. Měli péči o sebe i druhého. V takové „rodině“ by se líbilo každému. A proto se tu líbilo a líbí i nám.